Domů | Novinky | Richard Kubla, umělec se srdcem vlastence

Richard Kubla, umělec se srdcem vlastence

Společnost Dny české státnosti podpořila vydání monografie věnované předními českému a evropskému opernímu pěvci meziválečného období Richardu Kublovi (1890-1964). Kniha Viktora Velka je součástí dlouhodobého projektu "Hudební umělci mezi Ostravou a Vídní".

Viktor Velek, hudební vědec a sám aktivní umělec, dlouhodobě pátrá po osudech dnes již téměř zapomenutých osobnostech českého hudebního světa. Na jméno Richarda Kubly narazil poprvé při výzkumu hudební kultury českých krajanů ve Vídni. Kubla zde studoval zpěv, vystupoval v Lidové opeře, a když měl volný čas, tak svými vystoupeními obohatil i program akcí krajanských podniků.

Ze slovníkového hesla během několika let vyrostla dvojjazyčná, tj. paralelně psaná česko-německá vědecká monografie typu „život a dílo“. Rovných 650 stran kromě textu tvoří i unikátní ikonografický materiál. Z velké části jde o snímky z pěvcovy pozůstalosti. Tu autor objevil v obci Těrlicko, kde z rodiny Svobodových dožila Kublova sestra Marie.

Další cenné archiválie našel Viktor Velek v Českém muzeu hudby, mnoho času pochopitelně zabraly i rešerše dobového tisku, došlo i na vyzpovídání pamětníků, na vyhledání historických nahrávek apod.

Monografie, která je součástí autorovy trilogie "Hudební umělci mezi Ostravou a Vídní", vyšla na jaře roku 2021 v Nakladatelství Lidové noviny. Zaujme nejen faktografií, ale i čtivým stylem autora, již zmíněnou ikonografickou stránkou a ve výsledku i originálním výtvarným zpracováním grafičky Elišky Ostruškové.

Na místě je otázka, proč podpora Dnů české státnosti mířila právě k této knize? Odpovídá přímo autor knihy Viktor Velek:

„Richard Kubla byl především velký vlastenec. Své češství hájil i v dobách, kdy mu to působil problémy – už jako student gymnázia v Ostravě při hraní českých divadelních her, urážení národnosti nestrpěl ani za pobytu ve Vídni. Ovšem neznamenalo to, že by byl protiněmecky zaměřen. Naopak, vždy usiloval o porozumění obou skupin. Dva příklady za všechny: když se rozpadla monarchie, Vídeň přišla o pravidelné tradiční dodávky uhlí z Ostravy a vídeňská divadla nemohla ve vymrzlých sálech hrát. Kubla tehdy dojel do Ostravy a pro nenáviděnou Vídeň u nových správců národního majetku zařídil několik vagónů právě pro vídeňská divadla. Dohlédl osobně na to, aby uhlí dostala divadla a zdůrazňoval, že politika musí ustoupit uměleckým zájmům. Později mu za to mnohokrát Vídeň poděkovala. Druhý příklad: když došlo v rozehraném představení v Novém německém divadle v Praze k indispozici jednoho z pěvců ve Wagnerově opeře, Kubla zareagoval na potřebu záskoku okamžitě: sotva dohrál v českém Národním divadle, tak nasedl do auta, během cesty se převlékl do nového kostýmu a odzpíval pro německé publikum zbytek opery!

Kubla byl milovníkem italské opery, ale též zpěvákem bytostně smetanovským. Reprezentoval Národní divadlo na vystoupení jeho sólistů v Chicagu, Prodaná nevěsta patřila k jeho nejoblíbenějším operám – roli Jeník ztvárnil 899x! Česká píseň byla pro Kublu srdeční záležitostí, propagoval ji mj. při zahraničních zájezdech, velmi rád v této souvislosti vzpomínal na ohlasy svého vystoupení v rozhlase v egyptské Káhiře.

Po dobu války byl Kubla jako přední pěvec Národního divadla vystaven nebezpečí fašistické diskreditace. Nečekal ho stejný osud jako např. Václava Talicha či Vlastu Buriana, ale i tak byl po osvobození „odejit“ a vydal se na dráhu samostatných koncertů. Po roce 1948 vystupoval na akcích ROH, svazáků, při obřadech v krematoriu apod. Nestihl emigrovat do USA, kam zamířila jeho třetí manželka. Jako ryze kosmopolitní typ trpěl v zemi sevřené železnou oponou a ze své frustrace se vypisoval v dopisech sestře Marii. Náhoda chtěla, že kontrola objevila jejich protistátní charakter a Kubla se dostal do hledáčku StB. Neochránil ho ani Řád práce, ani známost s bratrem Marty Gottwaldové, musel akceptovat nucené vystěhování ze svého bytu a další perzekuce. Dožil v Praze, kde učil soukromě zpěv a kde byl po léta znám jako velký patriot, zábavný společník a skvělý kamarád. Po Kublově smrti jeho fanoušci iniciovali přenesení ostatků na místo důstojné jeho formátu – na pražský Slavín.

Dny české státnosti těší, že mohly podpořit vydání knihy, která s bytostně českým tématem seznamuje i veřejnost za hranicemi. „Vídeň byla pro Kublu druhým domovem. Od počátku jsem věděl, že knihu musím napsat i německy,“ dodává autor, který aktuálně připravuje k vydání Kublovy memoáry. Jaké jsou? Slovo má opět Viktor Velek: „Velmi zajímavé, napínavé, humorné, ale někdy mrazí i v zádech, zvláště při líčení událostí z 1. světové války. Kubla hodně popsal své dětství, velký prostor dal různým legračním historkám z divadla… Podle mě paměti nestačil dopsat, ale i to, co stihl, nám ho krásně přibližuje. I v kontextu jeho vlastenectví a vztahu k české státnosti.“

Partneři

Středočeský kraj Státní fond kultury Universum ČRo Národní muzeum