Domů | Předchozí projekty | 2018

2018

Den české státnosti 28. září 2018

Koupila jsem husu, tak nevím…
Jazyk je to, čím přežije národ aneb čeština jako chrám i tvrz.

V letošním roce oslavuje Česká republika sté výročí od vzniku samostatného státu. Většina obyvatel je právem hrdá na svůj svébytný a plnohodnotný stát a významné výročí vzniku Československa připomíná řada vládních i nevládních organizací.

Naše obecně prospěšná společnost, která se dlouhodobě snaží, abychom si v Den české státnosti uvědomili také hlubší souvislosti naší existence, si v tomto roce vytkla za cíl upozornit na významný atribut, bez nějž by stát nebyl státem. Tím je český jazyk.

Význam jazyka pro existenci národní kultury zdůrazňovali myslitelé od nepaměti. Vzpomeňme kronikáře Dalimila, Jana Husa, Bohuslava Balbína, Jana Ámose Komenského, či Karla Havlíčka Borovského anebo Karla Čapka. Všem těmto významným mužům nebyla čeština jen pouhým prostředkem komunikace, nýbrž především vědomým přihlášením se k národnímu celku. Boj za právo užívat a kultivovat český jazyk ve prospěch národa kulminoval v 19. století a stal se jedním ze základních požadavků občanské politické reprezentace. Představitelé prvního odboje a myšlenky samostatnosti by v roce 1918 stěží mohli vznášet nároky na vlastní stát, kdyby neexistovala plnohodnotná společná řeč našeho národa.

Obavy o osud vlastního jazyka sice opět vyvstaly s počátkem druhé světové války, nicméně současná generace považuje rodný jazyk za cosi samozřejmého a větší důraz klade na výuku jazyků cizích. Je to pochopitelné a správné, především v souvislosti s globalizací našeho světa a se snahou o rovnocenné postavení v rámci Evropského společenství.

Přesto považujeme za potřebné český jazyk kultivovat a pěstovat, neboť řeč není jen podstatnou částí národní kultury a vzdělanosti, ale i nezbytnou podmínkou lidského společenství. Je základním nositelem komunikace, a tedy i součástí a nástrojem politického života. Přes veškeré globální směřování platí, že politika je stále „národní“ a vázaná na veřejné mínění ve většinovém státním jazyce. A chceme-li kvalitní politické prostředí, je třeba dbát na jeho nástroj – jazyk.
Za velikou čest považujeme, že nás ke spolupráci na letošním projektu vyzval ředitel divadla Viola Robert Tamchyna. Naše společnost se tak spolupodílí na vzniku divadelního představení, které pod názvem Koupila jsem husu, tak nevím…, lehce a srozumitelně vypráví o českém jazyce.

„Národ český má sídlo ve střední Evropě, i bude tedy sdílet osudy střední Evropy a Evropy vůbec. A to jsou osudy s dvojí možností. Možnost první: zápolení velmocí o Evropu potrvá. Osud českého národa a tím i češtiny je pak nadobro dán do jejích rukou. Může český národ prostě pohltit, a nemusí na to vynaložit ani násilí příliš řvavé. Je však i možné, že by se Evropa vyvíjela bez dominujícího podmanitele. Takový vývoj by pak mohl spět jen ke Spojeným národům evropským, na jehož konci by čekalo nastolení společného jazyka všeevropského. A je pramalá naděje, že by se tím všeevropským jazykem stala právě čeština. Na konci každého představitelného vývoje evropského i světového čeká tedy fakt, že čeština jednou vyhyne - a s ní tolik a tolik dnešních jazyků. Já sám bych se přikláněl k odhadnímu mezníku této skutečnosti asi tak v roce 2800…“
(Pavel Eisner: Chrám i tvrz, 1946).

Možná všeobecně méně známý - závěr knihy Chrám i tvrz popularizátora českého jazyka a významného lingvisty Pavla Eisnera nás vedl k námětu zpřítomnit jeho dílo a vize současné generaci. Záměrně však volíme jako pracovní název inscenace jiný – méně akademický titul: Koupila jsem husu, tak nevím…, který je převzatý další významné Eisnerovy literárně /popularizační práce Čeština poklepem a poslechem. Právě zde totiž Pavel Eisner dokázal snad nejlépe najít cestu ke čtenářům a na (ne)obvyklých příkladech každodenní češtiny ilustrovat její krásu a rozmanitost. Stejným způsobem ve svých sloupcích o češtině píše, přemýšlí a baví své čtenáře i Eisnerův současník Karel Čapek. A právě tak, jak dokázali o češtině psát a pro češtinu plát oba výše zmiňovaní autoři, tak bychom chtěli o češtině vyprávět.

Koupila jsem husu, tak nevím…
Jazyk je to, čím přežije národ aneb čeština jako chrám i tvrz.
Humorný večer o lásce k češtině, o její kráse, bohatosti i záludnostech.
Podle textů Pavla Eisnera, Karla Čapka a Miroslava Horníčka sestavila Lída Engelová.
Dramaturgická spolupráce: Robert Tamchyna
Účinkují: Jan Hartl a Marek Eben
Autor textů písní a hudby: Marek Eben
Hrají: Jaromír Honzák (kontrabas), Pavel Skála (kytara), Marek Eben (klavír)
Výprava: Ivo Žídek
Režie: Lída Engelová
Premiéra: 5. října 2018
Více na http://divadloviola.cz/koupila-jsem-husu-tak-nevim//

Novinky

Putování za památnými místy Čech

23. 3. 2023
Již v dubnu se můžete těšit na další díl z edice MŮJ STÁT. Tentokrát jsme se vypravili poznávat památná místa Čech a našimi průvodci jsou ...
[[více]

Oslavy Dne české státnosti na Budči

7. 10. 2022
Svatováclavské slavnosti, které od roku 2005 pořádá obec Zákolany ve spolupráci se Sládečkovým muzeem v Kladně, Základní a Mateřskou školo...
[[více]

Křest Knihy o Budči 28. září 2028 v rotundě sv. Petra a Pavla na Budči

18. 9. 2022
Obecně prospěšná společnost Dny české státnosti se významně podílela na vzniku nové publikace Kniha o Budči. Setkání s autory a slavnostní...
[[více]
více novinek RSS

Partneři

Středočeský kraj Státní fond kultury Universum ČRo Národní muzeum