28.6. 1680 – Robotní patent Leopolda I.

Avšak práci na polích bylo třeba zastat v nepříliš zmenšené míře, neboť stát potřeboval i nadále vyživovat vojsko, byť na Balkáně, a ani šlechta neslevila nic ze svých nároků. Sedláci představovali levnou pracovní sílu a pro řadu šlechticů byl zisk vzešlý z poddanské roboty jediným jistým zdrojem příjmů, když se císařská pokladna dvakrát nehrnula do vyplácení odměn za práci ve prospěch státu. Třebaže se občas vyskytly hlasy, které zacházení se sedláky kritizovaly, jednalo se jen o ojedinělé výjimky.

Šance na změnu sedlákům svitla roku 1679. Tehdy se do Prahy uchýlil z Vídně císařský dvůr, neboť hlavní město habsburské říše bylo opět jednou zasaženo morovou nákazou. Sedláci, v hloubi duše přesvědčení o tom, že jejich špatná situace je zaviněná hamižnou šlechtou a spravedlivý panovník dosazený z Boží vůle a milosti o tomto jednání svých šlechticů nic netuší, začali sepisovat a poté císaři předávat petice, ve kterých císaře žádali o nápravu a pomoc. Petic bylo tolik, že císař nakonec musel sedlákům cesty do Prahy zakázat, jednak proto, že sedláků bylo zapotřebí při jarních pracích na polích a jednak proto, aby sedláci s sebou do Prahy nezavlekli nákazu, před kterou císař uprchl z Vídně.

Už samotný fakt, že císařská kancelář petice převzala, však sedlákům stačil jako záruka toho, že císař zakročí, a mnozí začali odmítat chodit na robotu, což mohlo mít pro úrodu katastrofální následky. Císař tedy skutečně zakročil, ovšem jinak, než si sedláci představovali. Proti rebelujícím sedlákům poslal vojsko, vojáci několik desítek sedláků, víceméně náhodně sebraných, na místě popravili a odpor byl zlomen.

Zároveň ale bylo císaří jasné, že stížnosti sedláků jsou v mnoha ohledech oprávněné. Proto přikročil během svého pobytu v Pardubicích, kam se uchýlil před morem poté, co se nemoc dostala i do Prahy, 28. června 1680 k vydání císařského patentu, který omezoval šlechtu v objemu roboty, kterou mohla svým poddaným ukládat. Nově nesměli být poddaní nuceni k práci v neděli a ve svátky a celkově měli pracovat na panském nejvýše tři dny v týdnu, v akutních případech (např. pokud hrozily povodně) však měli pracovat bez jakýchkoliv omezení, zcela dle libovůle vrchnosti.

Pochopitelně je naivní se domnívat, že šlechta bez výjimek patent dodržovala, Leopoldův patent má má však jako první císařské opatření regulující vztah mezi vrchností a poddanými důležité místo na cestě k osvícenským reformám Josefa II.

Autor: Martin Liška