Bylo to velké dobrodružství
Ukázka z rozhovoru s autorem českých bankovek výtvarníkem Oldřichem Kulhánkem o tom, jak je vymýšlel, co si o nich myslí, jak se od nich nakonec odstřihl a proč je portrét na bankovce lepší než papoušek.

Milan Vodička a Oldřich Kulhánek
Nebude vás mrzet, když se přiznám, že jsem si teprve teď kvůli rozhovoru s vámi poprvé pořádně prohledl české bankovky, které nosím v peněžence?Mě to nemrzí, jen si vždycky říkám, že když lidé něčím platí, taky by měli vidět, jak to vypadá. Ale vážně: já zase tak narcistní nejsem.
Jaké to vůbec je, mít každý den před očima svá díla?
Především jsem rád, když mám před očima své dílo v peněžence. Ale faktem je, že někdy se profesionální úchylka přeci jen projeví. Občas, když držím peníze v ruce, se podívám, jak jsou vytištěné. Ne že bych to dělal každý den. Čas od času si je však prohlédnu, protože vytištění je hotová alchymie. A tak mi to i po těch letech nedá. Bankovky totiž během doby, co jsou v oběhu, prošly úpravami - přidávaly se nové ochranné prvky. Je to takový věčný koloběh: jakmile se bankovka padělá, musí se reagovat. Soutěž mezi padělateli a státem nikdy nekončí. Takže ochranné prvky se zmnožují a ke slovu přicházejí nové technologie. Bankovka je na ně od počátku připravená. Počítá se s tím, že bude v oběhu dlouhou dobu, a proto je rozvržená tak, aby na ní zbyl prostor pro budoucí úpravy a dodatky.
Proč vlastně musí být na bankovkách tváře? Proč tam nejsou třeba zvířata nebo květiny?
V Evropě to byl vždy zpravidla portrét. Vychází to z pojetí bankovky jako prezentace státu. A myslím, že je to daleko lepší než tam mít jabloň nebo papouška.
Co říkáte euru?
Přesně odpovídá tomu, co si o tom budovaném soustátí myslím. Všichni jsme kamarádi, budeme mít na bankovkách okna a mosty, které nás spojují, ale běda, aby to byl konkrétní most nebo konkrétní okno, protože ten druhý kamarád by se určitě urazil, že to není to jeho. Je to nemastné, neslané. Absolutně bezpohlavní peníze. Ale když je člověk má v kapse, není to zase tak špatné, ne?
Bankovky jsou pro vás tedy už uzavřená kapitola?
Když jsem vše dodělal, byl jsem toho plný a nemohl jsem se toho zbavit. Chtěl jsem se vrátit ke své původní tvorbě, ale hlavou se mi pořád honily bankovky. Abych se odstřihl, vymyslel jsem si grafické listy směšných peněz. Tím jsem se vygumoval. Bylo to podle pravidla čím ses zkazil, tím se taky naprav.