2019
MŮJ STÁT
Putování za českými prezidenty
<48-3241-0 alt="" src="/res/data/004/000498.png" width="562" align="middle" height="333">
Můj stát?! Když nám něco vrtá hlavou, ptáme se na to znovu a znovu. Tak dlouho, dokud nám to není jasné. A tak se možná do třetice ptáte, jak to přijde, že by nějaký stát byl můj. Nebo váš. Nebo jeho či její… Cožpak jsem já nebo vy nějaký král nebo císař? A pak, stát přece není věc. Nelze ho jen tak mít! Slovo „můj“ ale nemusí označovat jen vlastnictví. Může znamenat sounáležitost. Může být znamením toho, že k něčemu patříme, jsme toho součástí. Každá součást má v celku své místo. Platí to také ve státě. Děti si hrají, ale také se ve školách učí. To je jejich místo ve společnosti. Dospělí si ve volných chvílích hrají s dětmi, ale hlavně pracují. Každá profese je ve státě důležitá a také každá v něm má své místo. Lékaři se starají o zdraví, policisté o pořádek, řidiči o to, abychom se dostali tam, kam potřebujeme. V čele lékařů stojí primář nebo ještě výše ředitel nemocnice. V čele policistů stojí policejní ředitel a v čele řidičů dispečer nebo ředitel dopravního podniku. V čele města nebo vesnice je starosta. A v čele státu stojí prezident. Prezident zastupuje navenek náš stát, je nejvyšším velitelem armády, jmenuje vládu, soudce, podepisuje zákony… To vše dělá ve prospěch celé země. Aby to mohl dělat dobře a zodpovědně, měl by svou zemi znát. A my bychom naopak měli znát svého prezidenta. Nejen toho současného, ale i ty, kteří zastávali tuto funkci před ním. Leccos nám to totiž řekne o našem státě. Společnost Dny české státnosti připravuje od roku 2011 projekty, jejichž smyslem je připomenout Den české státnosti 28. září. Zatímco v minulých letech jsme se obraceli k dospělé veřejnosti, v posledních letech se v rámci projektu “Můj stát” zaměřujeme na generaci, jejíž postoj k hodnotám, na nichž je moderní český stát založen, bude určující pro charakter naší země v příštích desetiletích. Chceme tak přispět k tomu, aby naše tradice, minulost a hodnoty nepozbývaly vážnosti, či nebyly s nezájmem přehlíženy. Cílem třetího dílu edice MŮJ STÁT je jednoduchou, stručnou, vtipnou, nepolitickou formou seznámit malé čtenáře s československými a českými prezidenty, a to nejen s jejich konkrétními osudy a působením ve funkci prezidenta, nýbrž jako osobnosti, které výrazným způsobem ovlivnily charakter té které doby. Významnou složku tvoří informace o postavení prezidenta v rámci právního a ústavního systému a jeho role jako reprezentanta a symbolu státu. Kniha prezentuje prostřednictvím krátkých textů organicky propojených s ilustracemi život a dílo presidentů Československé a České republiky za uplynulých sto let. Je dělena na deset kapitol, každá z kapitol se věnuje jednomu z prezidentů. Každou kapitolu uvozuje portrét daného prezidenta s popisem jeho osoby. Následují stručný životopis a krátký komiks věnovaný významné události z doby jeho funkčního období, či z jeho života obecně. Jednotlivé podkapitoly (politická situace a nejvýznamnější presidentovy činy, dobová charakteristika, každodennost, osobní informace, rodina) obsahují tematicky uspořádaná jednotlivá hesla doplněná ilustracemi. Texty jsou formálně i obsahově přizpůsobeny příslušné věkové skupině, tj. jedná se o kratší, stylisticky nekomplikovaná sdělení, při dodržení věcné správnosti a obsahové bohatosti. <49-3243-0 alt="" src="/res/data/004/000499.jpg" width="737" align="middle" height="733">
Výtvarné řešení: Mgr. Milan Starý Texty: doc. ak. mal. Mgr. Martin Velíšek PhDr. Odborná spolupráce: doc. PhDr. Jana Čechurová, PhD. Koncept: PhDr. Lucie Wittlichová, doc. ak. mal. Mgr. Martin Velíšek PhDr., Mgr. Milan Starý Grafická úprava: Lenka Wollmann Jehlíková Vydavatel: Euromedia Group, a.s. v edici Pikola, ve spolupráci s Dny české státnosti, o.p.s., 2019 VSTUPNÍ KOMIKS Je mostem mezi současností a minulostí. Ve fiktivním příběhu se dvě dětské postavy, Matěj a Eliška, které už známe z předchozích dílů, setkávají na Hradčanském náměstí v Praze. Hledají sochu Tomáše Garrigue Masaryka. Ukazuje se, že Eliška si není jistá, kdo byl Tomáš Garrigue Masaryk. Proto má problém sochu najít. Tomáš, kterého baví dějepis, se její neznalosti podivuje. Konečně děti sochu objeví. Prohlížejí si trochu zvláštní kabát, který má postava na sobě. Do debaty znovu vstupuje český lev, socha z kamenného sloupu Brány gigantů z prvního nádvoří Pražského hradu, a zve děti na cestu časem. <51-3247-0 alt="" src="/res/data/004/000501.jpg" width="636" align="middle" height="633">
PŘÍBĚH Eliška s Matějem se potkávají na Hradčanském náměstí v Praze. Jdou se školou na Pražský hrad. Mají sraz u sochy Tomáše Garrigue Masaryka. Jenže najdou ji? Stojí před Bránou gigantů. Soch je zde hodně a Eliška si není jistá, kdo je kdo… „Tak nevím, člověče,“ říká Eliška Matějovi, „máme sraz před sochou nějakýho Tomáše, Harika, a pak ještě Masaříka, ale já tu žádnou trojici soch nevidím?!“ „Cože?“ nevěřícně se ptá Matěj. „No tady u té brány jsou čtyři sochy. To asi paní učitelka na jednu zapomněla.“ Matej otáčí oči v sloup: „Ty si padlá na hlavu!“ „No, vážně, podívej, tady jsou čtyři sochy. Jeden z nich je asi ten Tomáš, druhý bude ten Masařík a třetí ten Harik, nebo co. To je ale divné jméno?! Říkala jsem si, že to nejspíš bude pes…“ povídá Eliška a nedá se zastavit. Matěj se plácne rukou do čela. Než však stihne něco říci, Eliška pokračuje: „A kdo je ten čtvrtý? Ten s tím kyjem?“ Matěj se konečně dostává ke slovu: „Ty jsi, Eliško, snad musela propadnout z dějepisu! Nebo ses praštila do hlavy?!“ Eliška se překvapeně dívá na Tomáše a ten pokračuje: „Tomáš Garrigue Masaryk byl přece první československý president! Takový nesmysl, pes Harik…, kdes na to přišla…?“ Eliška se červená: „Ale jo, máš pravdu, teď si vzpomínám, vždyť jsme si o tom ve škole povídali, ale když on ten president žil už dávno, tak kdo si to má pamatovat…“ „Sto let není zas tak dlouho“, oponuje Elišce Tomáš. „Každopádně tohle tedy není ta správná socha.“ Děti se rozhlížejí kolem dokola a zahlédnou kousíček dál, za svými zády, sochu staršího muže na podstavci. Popojdou zvědavě blíž. „Hele, tady jsou nějaká písmena,“ hlásí Eliška. „T- G-M,“ hláskuje. „To nedává smysl! Asi z toho nějaká písmena opadala a není to celé.“ O Tomáše se zase pokoušejí mrákoty: „Ty dneska nemáš svůj den, co?! To jsou iniciály!“ „Ini…, co?“ diví se Eliška. „To jsou přece první písmena celého jména – Tomáš Garrigue Masaryk!“ poučuje kamarádku Tomáš. „To je ta socha, kterou hledáme! Copak jsi ho ani nepoznala?“ „Hele, nevytahuj se, jo, tebe dějepis baví, ale já mám raději hudebku, no!“ říká Eliška dotčeně „Ono by to chtělo nějakýho fakt dobrýho učitele dějepisu,“ odpovídá smířlivě Tomáš. „Nebo průvodce, co?!“ ozval se za nimi známý hlas. „Lééév!“ vykřikly nadšeně téměř současně obě děti. Z podstavce vedle Brány gigantů seskočil lev a připojil se k oběma dětem. Stejně jako v prvních dvou příbězích stává se i tentokrát jejich průvodcem. Začíná putování za československými a českými presidenty. Vždyť lev, kamarád Elišky a Tomáše, odpočívá na podstavci hned u prvního nádvoří Pražského hradu a všechny presidenty tak znal a zná vlastně osobně… <53-3251-0 alt="" src="/res/data/004/000503.jpg" width="830" align="middle" height="254">
KAPITOLY Každá kapitola se bude věnovat jednomu prezidentovi: Tomáš Garrigue Masaryk 7. března 1850, Hodonín - 14. září 1937, Lány Edvard Beneš 28. května 1884, Kožlany - 3. září 1948, Sezimovo Ústí Emil Hácha 12. července 1872, Trhové Sviny - 27. června 1945, Praha Klement Gottwald 23. listopadu 1896, Vyškov - 14. března 1953, Praha Antonín Zápotocký 19. prosince 1884, Zákolany - 13. listopadu 1957, Praha Antonín Novotný 10. prosince 1904, Letňany, Praha - 28. ledna 1975, Praha Ludvík Svoboda 25. listopadu 1895, Hroznatín - 20. září 1979, Praha Gustáv Husák 10. ledna 1913, Dúbravka, Bratislava - 18. listopadu 1991, Bratislava Václav Havel 5. října 1936, Praha - 18. prosince 2011, Hrádeček Václav Klaus 19. června 1941, Praha O AUTORECH doc. ak. mal. Mgr. Martin Velíšek PhDr. (nar. 1968 v Athénách v Řecku) Vystudoval Akademii výtvarných umění, ateliér malby a konceptuálních tendencí. Působí jako vysokoškolský pedagog na Pedagogické fakultě UK. Věnuje se vlastní tvorbě a publikační činnosti v oboru dějiny a teorie umění. Jako spoluautor realizoval řadu dětských doprovodných programů k výstavám pro Správu Pražského hradu, Národní muzeum či Národní technické muzeum. Je členem Sdružení českých umělců a grafiků Hollar. Mgr. Milan Starý (nar. 1970 v Písku) Vystudoval Pedagogickou fakultu UK, obor český jazyk – výtvarná výchova. Pracoval jako učitel kreslení i jako externí ilustrátor pro reklamní agentury. Od roku 2000 má svobodné zaměstnání a věnuje se převážně ilustrování knih pro děti i dospělé. Spoluorganizuje letní výtvarné dílny. Je členem Klubu ilustrátorů a kulturního sdružení 65. pole. Předchozí díly Publikace Můj stát – Putování za prezidenty navazuje na knihy Putování s českým lvem za sedmi státními symboly a Putování za českými patrony. Obě publikace se setkaly s velkým zájmem čtenářské veřejnosti a jsou využívány jako školní pomůcka.
![[[více]](/res/images/more.png){kind=small}
