9.7. 1357 – Položení základního kamene Karlova mostu

Avšak nápad vybudovat v těchto místech most přes Vltavu se nezrodil v hlavě „Otce vlasti“. Kamenný most spojující oba vltavské břehy byl zbudován již za vlády druhého českého krále Vladislava II. a dnes ho známe pod označením Juditin most, neboť králova manželka Judita stavbu mostu všemožně podporovala. Tento most byl ale v únoru 1342 zničen povodní, která jako by předznamenávala, jaké neštěstí mělo ten rok střední Evropu postihnout. Neboť, což česká historiografie téměř zcela pomíjí, v létě téhož roku pak došlo k povodním po celé střední Evropě, z břehů se vylily vody Rýna, Mohanu, Dunaje, Mosely a mnoha dalších řek. Zaplavena byla řada měst včetně Pasova, Frankfurtu, Drážďan a Vídně. Otázku, zda spolu obě události souvisely či zda šlo o shodu okolností, ponechme k zodpovězení klimatologům.

Ztráta jediného mostu přes Vltavu v Praze a širokém okolí znamenala komplikace pro obchod i pro správu celého království, třebaže namísto kamenného mostu rychle vznikla provizorní konstrukce ze dřeva. Takový stav nicméně nebyl dlouhodobě udržitelný a zejména po založení Nového Města pražského se otázka trvalého spojení obou břehů stala navýsost aktuální.

Karel IV. byl však přes veškerou moudrost a praktičnost dítětem své doby a stavbu tak zásadního díla nemínil uspěchat, naopak vyčkával příznivého okamžiku, který mu doporučili hvězdáři. Příznivý okamžik k položení základního kamene, podtržený i magičností data samotného, snad nadešel 9. července 1357 v těsně po půl šesté hodině ranní, neboli 9.7. 1357 v 5:31. Palindromická kombinace lichých čísel měla stavbě přinést štěstí. Vzhledem ke skutečnosti, že most přestál několik bitev i povodní, na této pověře možná něco bude. Ovšem přesné datum nikdo ze soudobých kronikářů nezachytil, údaj o 9. červenci se objevuje až v kronikách výrazně mladších. Po gregoriánské reformě kalendáře se tak jako tak deset dní škrtlo, navíc ve středověku se čas měřil nikoli od půlnoci, nýbrž už od soumraku předchozího dne, takže ve výsledku se toto magické (a co je hlavně pro školáky podstatné, snadno zapamatovatelné) datum rozplyne jako pára nad hrncem. Ale pověst je to každopádně pěkná, stejně jako ta o královském nařízení, aby každé město dodalo na stavbu mostu určité množství vajec, která pak byla přimíchána do malty, aby konstrukce mostu lépe držela.

Dnes by se Karel IV. jistě divil, co se s „jeho“ mostem během dlouhých staletí stalo. Sochy, bez kterých si dnes most nedokážeme představit, se zde začaly objevovat až v druhé polovině 17. století, romanticky laděné noční osvětlení si samozřejmě ve 14. století nikdo představit nedokázal a totéž lze říci i o elektrických tramvajích, které přes most jezdily v letech 1905-1908. Ty si koneckonců na mostě těžko dokážeme představit i dnes.

Rovněž jméno most během času změnil: protože až do poloviny 19. století jiný most na území dnešní Prahy nestál, nazýval se most prostě Pražský nebo Kamenný. Teprve roku 1841 se Pražané dočkali dalšího mostu, řetězového mostu císaře Františka I. v místech dnešního mostu Legií, a brzy jej následovaly mosty další. Označení Karlův most tak bylo pro odlišení mostu oficiálně uděleno roku 1870.  

Martin Liška