7. února 1311 – Korunovace Jana Lucemburského na českého krále

„Račte, ctihodný pane, našeho krále Jana, kterého nám dal Pán Bůh a zákonitě postavila v čelo našemu království svatá říše, ze svého úřadu požehnati a posvětiti požehnáním svatého pomazání a korunování.“

Tato slova proneslo dne 7. února 1311 prý jednomyslně shromáždění všech velmožů, pánů a šlechticů království Českého k mohučskému arcibiskupu Petrovi z Aspeltu. Ten posléze korunoval na českého krále patnáctiletého Jana Lucemburského, a jeho manželku, o tři roky starší Elišku Přemyslovnu, na českou královnu. Mohučský arcibiskup se nejprve zdráhal tento krok provést pouze na základě žádosti domácí šlechty. Žádal souhlas římského císaře, jímž byl tehdy Jindřich Lucemburský, Janův otec. Nicméně když arcibiskup viděl neobvyklé nadšení všeho lidu, k aktu korunovace svolil. Jan s Eliškou byli slavnostně korunováni, a nastala veliká radost, kterou projevoval lid shromážděný kolem chrámu na Pražském hradě. Dav si prý vesele zpíval česky i německy. Po obřadu korunovace následovala mše, na které král přijal požehnání. Po obřadu této mše, sestoupil král s královnou z Pražského hradu blíže k zástupu lidu, a dále za zvuku louten, píšťal, bubnů, zpěvu a všeobecného jásotu, procházeli až ke kostelu svatého Jakuba, kde byla v refektáři připravena velkolepá hostina. Pro mrazivé počasí nebylo možné připravit hostinu venku, jak tomu jinak bývalo zvykem.  

Bohužel dnes neumíme přesně vylíčit průběh korunovace prvního Lucemburka na českého krále. Můžeme se pouze domnívat, jaký mohl být krok za krokem průběh celého ceremoniálu, vycházejíce z Korunovačního řádu českých králů, které nechal sepsat o tři desetileté později Janův syn Karel, inspirující se přitom nejenom z francouzské, ale zajisté i z přemyslovské tradice. Ze zmínek ve Zbraslavské kronice se pouze hádat možné skutečnosti, a to, že k obřadu korunovace patřil vlastní korunovační obřad zahrnující církevní pomazání a slavnostní vložení koruny na hlavu, a že ke korunovačním insigniím již na začátku 14. století patřilo mimo korunu žezlo a jablko.