7. 9.  1836 - Poslední korunovace českého krále

Přízvisko Dobrotivý, které mu dějiny přiřkly, vychází z jeho mírné a dobré povahy, o které se nezřídka kdy zmiňovali nejenom soudobí příslušníci habsburského rodu, ale i jiné osoby z panovníkova okolí. Tento povahový rys mohl mít svůj kořen v epileptickém onemocnění. Ferdinand trpěl častými záchvaty, a tehdejší léky, než aby nemoc skutečně léčily, spíše pacienta stále utlumovaly.

Těžké zdravotní problémy ovlivnily celou Ferdinandovu vládu. Od roku 1835, kdy po smrti svého otce Františka I. usedl na rakouský trůn, za něj vládu řídil kancléř Klemens Metternich, jež stál již ve službách Ferdinandova otce, a byl pověstný svým konzervatismem, strachem ze změn či z případné revoluce. Právě revoluční hnutí, které se přehnalo Evropou v letech 1848 a 1849, znamenalo konec Ferdinandovy i Metternichovy vlády. Rodinní příslušníci přiměli Ferdinanda k abdikaci a na jeho místo nastoupil v prosinci 1848 jeho osmnáctiletý synovec – František Josef I. Ferdinand, český král toho jména pátý, žil až do své smrti roku 1875 „na výminku“ v Praze v péči své manželky Marie Anny Savojské. Do povědomí Pražanů se zapsal jako milý starý pán, který při procházkách na Karlově mostě rozdával žebrákům drobné mince a dětem bonbony. I přes vážné zdravotní obtíže zemřel v úctyhodném věku osmdesáti dvou let.

Další korunovace se od té doby již v Praze nikdy neodehrála. Ferdinandův nástupce, šedesát osm let vládnoucí František Josef I. na obřad nikdy nenašel přes všechny sliby pro něj politicky vhodnou příležitost, a poslední císař rakousko-uherské monarchie Karel I. za dva roky své vlády vyhověl pouze požadavkům Maďarů, a jako poslední král oblékl jejich korunovační roucho v předposledním dnu roku 1916. V září 1836 byly tedy české korunovační klenoty použité po právu naposledy.

Anna Košatková