4. dubna 1323 – cesta prince Václava do Francie

Takto stručně nás zpravuje Zbraslavská kronika o rozhodnutí krále Jana Lucemburského, které v životě jeho syna Václava hrálo rozhodující roli. Na počátku dvacátých let čtrnáctého století se král Jan mohl právem obávat, že by šlechta chtěla zvolit králem jeho syna a do jeho zletilosti nechat vládnout jako regentku Elišku Přemyslovnu. Jan Lucemburský měl s českou šlechtou určité spory, zapříčiněné rozdílným pohledem na mnohé problémy domácí politiky. I proto syna odvezl do Francie, kde se jeho sestra Marie pouhý rok předtím stala druhou manželkou francouzského krále Karla IV., zvaného Sličný. Toto „násilí“, jak byla cesta tehdy sedmiletého prince Václava do Paříže interpretována mnohými staršími českými historiky, bylo naopak skutečným požehnáním. Ve Francii se Václavovi, tam biřmovanému Karlovi, dostalo vzdělání, jehož kvality by se v Čechách dočkal jen těžko. Navíc v očích jeho otce tato cesta nebyla ničím neobvyklým, samotnému Janu Lucemburského se dostalo vzdělání právě na pařížském královském dvoře.

Nejvíce poznatků Václav, nyní vlastně již Karel, získal od svého vychovatele, benediktina Pierra Rogera. V době, kdy působil jako Karlův vychovatel a učitel, měl již za sebou studium na Sorbonně, byl doktorem teologie a opatem kláštera sv. Pantaeona v Paříži. Ve třicátých letech 14. století se stal biskupem v Arrasu, poté arcibiskupem v Rouenu a i královským kancléřem. Karel tedy poznal spolupráci politických i církevních elit na nejvyšší úrovni. Francie byla tehdy na vrcholu své moci – světu vzdělání vládla Sorbonna a církvi avignonští papežové. Politická síla rozhodně nebyla zanedbatelná – oslabení Říše i spory s Anglií francouzské království vynesly do čela Evropy.

Ačkoliv tehdejší francouzský král uměl jen číst, psát nikoliv, Karel si v Paříži osvojil slovem i písmem francouzštinu, latinu, italštinu a němčinu. Jen češtinu pozapomněl, a po svém návratu do vlasti v roce 1333 se ji musel učit znovu. Kromě jazykových znalostí se seznámil i s teologickými, filozofickými a historickými texty. Pod vedením Pierra Rogera je začal doplňovat o vlastní úvahy opřené o studium biblických textů, jak se má chovat správný křesťan, a správný panovník. Tyto hluboké znalosti vysvítají posléze i z textu Vita Caroli, Karlova vlastního životopisu.

Anna Košátková