Domů | Novinky | Kalendárium | 4. dubna 1323 – cesta prince Václava do Francie

4. dubna 1323 – cesta prince Václava do Francie

„Téhož roku [1323] v den svatého Ambrože biskupa [4. dubna] byl doveden Václav, prvorozený syn krále Jana, dědic Českého království, na rozkaz otcův z Čech do království Francouzského, tam, v Paříži od Marie, královny francouzské, své tety, přijat a řádně vychován. Témuž osmiletému chlapci byla tam zasnoubená dívka jménem Blanka, sestra francouzského krále Filipa, z rodu královského. Svrchu jmenovaná Marie, žena prostá, prostoty holubičí, byla v den svatodušní slavnostně korunovaná za francouzskou královnu.“

4. dubna 1323 – cesta prince Václava do Francie

Takto stručně nás zpravuje Zbraslavská kronika o rozhodnutí krále Jana Lucemburského, které v životě jeho syna Václava hrálo rozhodující roli. Na počátku dvacátých let čtrnáctého století se král Jan mohl právem obávat, že by šlechta chtěla zvolit králem jeho syna a do jeho zletilosti nechat vládnout jako regentku Elišku Přemyslovnu. Jan Lucemburský měl s českou šlechtou určité spory, zapříčiněné rozdílným pohledem na mnohé problémy domácí politiky. I proto syna odvezl do Francie, kde se jeho sestra Marie pouhý rok předtím stala druhou manželkou francouzského krále Karla IV., zvaného Sličný. Toto „násilí“, jak byla cesta tehdy sedmiletého prince Václava do Paříže interpretována mnohými staršími českými historiky, bylo naopak skutečným požehnáním. Ve Francii se Václavovi, tam biřmovanému Karlovi, dostalo vzdělání, jehož kvality by se v Čechách dočkal jen těžko. Navíc v očích jeho otce tato cesta nebyla ničím neobvyklým, samotnému Janu Lucemburského se dostalo vzdělání právě na pařížském královském dvoře.

Nejvíce poznatků Václav, nyní vlastně již Karel, získal od svého vychovatele, benediktina Pierra Rogera. V době, kdy působil jako Karlův vychovatel a učitel, měl již za sebou studium na Sorbonně, byl doktorem teologie a opatem kláštera sv. Pantaeona v Paříži. Ve třicátých letech 14. století se stal biskupem v Arrasu, poté arcibiskupem v Rouenu a i královským kancléřem. Karel tedy poznal spolupráci politických i církevních elit na nejvyšší úrovni. Francie byla tehdy na vrcholu své moci – světu vzdělání vládla Sorbonna a církvi avignonští papežové. Politická síla rozhodně nebyla zanedbatelná – oslabení Říše i spory s Anglií francouzské království vynesly do čela Evropy.

Ačkoliv tehdejší francouzský král uměl jen číst, psát nikoliv, Karel si v Paříži osvojil slovem i písmem francouzštinu, latinu, italštinu a němčinu. Jen češtinu pozapomněl, a po svém návratu do vlasti v roce 1333 se ji musel učit znovu. Kromě jazykových znalostí se seznámil i s teologickými, filozofickými a historickými texty. Pod vedením Pierra Rogera je začal doplňovat o vlastní úvahy opřené o studium biblických textů, jak se má chovat správný křesťan, a správný panovník. Tyto hluboké znalosti vysvítají posléze i z textu Vita Caroli, Karlova vlastního životopisu.

Anna Košátková

Novinky

Křest Knihy o Budči 28. září 2028 v rotundě sv. Petra a Pavla na Budči

18. 9. 2022
Obecně prospěšná společnost Sny české státnosti se významně podílela na vzniku nové publikace Kniha o Budči. Setkání s autory a slavnostní...
[[více]

Svatováclavské slavnosti na Budči

31. 10. 2021
Po roční pauze jsme si opět připomenuly státní svátek Dne české státnosti 28. září na Budči. Ředitelka společnosti Lucie Wittlichová se v ...
[[více]

Richard Kubla, umělec se srdcem vlastence

22. 6. 2021
Společnost Dny české státnosti podpořila vydání monografie věnované předními českému a evropskému opernímu pěvci meziválečného období Rich...
[[více]
více novinek RSS

Partneři

Středočeský kraj Státní fond kultury Universum ČRo Národní muzeum