31. srpen 1914 – Vznik „Roty Nazdar“

Již před 1. světovou válkou - tehdy ji ovšem říkali Velká válka - žilo ve Francii přes 10 000 Čechů a Slováků. Velký vliv na tamní krajanský život měl pařížský Sokol a tak se sokolský pozdrav „Nazdar“ dostal skrze české a slovenské dobrovolníky i do francouzské cizinecké legie. Ostatní legionáři 2. praporu 1. pěšího pluku Cizinecké legie brzy pojmenovali 1. rotu jako „Rotu Nazdar“. Po dvouměsíčním výcviku v táboře Bayonne se rota v počtu asi 250 mužů přesunula na frontu v Champagni, později do oblasti Artois severozápadně od Arrasu. Zde se počátkem května roku 1915 zúčastnila tuhých bojů, kvůli nimž se stav mužstva se snížil natolik, že musela být rota jako samostatné těleso rozpuštěna a její příslušníci přiděleni k jiným útvarům. O zuřivosti bojů a také o elánu a morálce Čechoslováků z roty svědčí i údaj, podle kterého z celkového počtu asi 600 mužů, kteří během války prošli „Rotou Nazdar“, se jich bez zranění dožilo konce války a tudíž vzniku Československé republiky jen padesát.

Byli to právě čeští krajané ve Francii, kteří svůj negativní postoj k habsburské monarchii spojovali zcela vědomě s rozvolněním jednotlivých svazků mocnářství, a tudíž i se vznikem samostatného českého (potažmo československého) státu. Proto byli příslušníci „Roty Nazdar“ z Čechoslováků první, kdo aktivně a se zbraní v ruce vystoupil na cestu za cílem, který byl dosažen dne 28. října roku 1918. S trochou nadsázky lze také tvrdit, že to byla po téměř tři sta letech první skutečně česká vojenská jednotka, resp. vojenský útvar bojující za čistě české zámy. Velmi brzo je co do počtu i do významu zastínily jiné legionářské útvary, nejen ve Francii, ale i v Itálii a především v Rusku. Také bitvu u Arrasu časem překryly větší, krvavější a významnější střety: Chemin de Dame, Terron, Doss Altos, Zborov, Bachmač a další. Přesto českoslovenští příslušníci francouzské cizinecké legie zapustí kořeny v historickém povědomí a lidé si je budou pamatovat nejen díky tomu, ale i pro „hezky česky“ znějící jméno jednotky: „Nazdar!“