31. března 1968 – založení K 231

Tato organizace sdružovala osoby, které v uplynulých dvaceti letech prošly komunistickými žaláři a byly odsouzeny z politických důvodů. Není snad nutné příliš zdůrazňovat, že takových lidí nebylo málo – bývalí vojáci ze západní i východní fronty druhé světové války, příslušníci inteligence, osoby, které veřejně formulovaly své protikomunistické názory, a mnozí další. Justice padesátých let, pokud jen trochu chtěla, našla vždy nějaký důvod k odsouzení, a zákon na ochranu lidově demokratické republiky č. 231/1948 sb. byl formulován tak, aby se do něj vešly všechny prohřešky proti režimu, jež nebylo možné postihnout jiným zákonem. Právě podle tohoto zákona dostala organizace K231 vzniknuvší na konci března 1968 název.

Bývalí političtí vězni, kteří se v K231 sdružovali, měli s vězněním samozřejmě různorodé zkušenosti. Mnozí z nich prošli tábory nucených prací (zřízených zákonem 247/1948 sb., tedy nedlouho po vydání zákona 231/1948 sb.), v rámci nichž vězni pracovali v uranových dolech, v hutích, na stavbách, prostě v zaměstnáních, která byla fyzicky i psychicky velice náročná.  Nejhorší pověsti z nich nabyl Jáchymov. Existovaly však i tábory nucených prací přidružené například k zemědělským podnikům, kam se dostali většinou odsouzení k mírnějším trestům.

Rozdílná byla samozřejmě i zkušenost s délkou pobytu v některém ze žalářů. Někteří vězni se dostali na svobodu díky amnestii z roku 1953, když do prezidentského úřadu nastupoval Antonín Zápotocký. Ovšem těch propuštěných, jež byli předtím odsouzeni z politických důvodů, bylo minimum. Na první amnestii se ven dostali většinou zloději, vrahové, či hospodářští delikventi. Další amnestie byla vyhlášena na rok 1955, na desáté výročí osvobození. Další pak přišly v letech 1960, 1962, 1965 a pak až v květnu 1968. Mimo amnestii si mohli vězni poddat žádost o podmínečné propuštění, ale tento čin se prakticky rovnal okamžité spolupráci se Státní bezpečností.

Po srpnových událostech roku 1968 byl K231 označen za jedno z „center kontrarevoluce“, zakázán a rozpuštěn. V roce 1990 na jeho činnost navázala Konfederace politických vězňů Československa, dodnes fungující pod názvem Konfederace politických vězňů České republiky. Dnes tato organizace nejenže stále sdružuje pamětníky událostí z komunistických žalářů, ale kriticky se vyjadřuje i ke stálému působení Komunistické strany Čech a Moravy s odkazem na zločinnou minulost tohoto politického subjektu.

Anna Košatková