28.4. 1900 – vyrobena první lokomotiva na českém území
Koncem 19. století patřily české země k průmyslově nejrozvinutějším částem rakousko-uherské monarchie. Tomu odpovídala také hustota železniční sítě, neboť suroviny, polotovary a hotové výrobky bylo třeba často a rychle přepravovat z jednoho místa na druhé. Navzdory postupnému rušení řady tratí, jehož jsme svědky v posledních letech, se Česká republika díky tomu dodnes řadí mezi země s nejhustější železniční sítí na světě.
Jedna vada na kráse však vlastence přeci jen čas od času potrápila: všechny vlaky, které se po našem území proháněly (měřeno pochopitelně v dimenzích té doby), byly taženy lokomotivami vyrobenými mimo české území. Zatímco technologicky jednodušší výrobu vagonů, osobních i nákladních, několik tuzemských továren zvládlo poměrně rychle, pro výrobu lokomotiv, právem považovaných za vrchol tehdejšího konstrukčního i strojírenského umění, se nedostávalo ani kapacit, ani zkušených odborníků.
Určitý příslib změny se objevil v roce 1871 v souvislosti se založením První českomoravské továrny na stroje v Libni (ta tehdy byla ještě samostatným městem). Akcie nově vzniklé společnosti, spíše než obchodní dokumenty připomínající malá umělecká díla, byly vyzdobeny mimo jiné právě obrázkem parní lokomotivy. Rozhodnutí zahájit výrobu lokomotiv však vedení továrny přijalo až o dobré dvě desítky let později, kdy řešilo problém rovnoměrného rozvržení výroby. Do té doby se totiž továrna specializovala na plnění sice rozsáhlých, avšak jednorázových zakázek, jako např. stavby mostů či cukrovarů. V době mezi těmito zakázkami stály stroje v dílnách nečinně a nepřinášely žádný zisk. Výroba lokomotiv, o jejichž odbyt továrna nemusela mít starosti a které zároveň představovaly zakázku spíše středního než velkého rozsahu, se za dané situace zdála být optimálním východiskem z této situace. Pominout ovšem nelze ani vliv vlasteneckého inženýra Františka Maříka, jednoho z prvních rodilých Čechů mezi železničními konstruktéry, a jeho dvou synů, kteří v továrně zaujímali vysoké posty.
Po krátkých jednáních ve Vídni se zástupcům továrny podařilo získat zakázku na výrobu několika lokomotiv jednoho z tehdy nejrozšířenějších typů. Ing. Mařík se tohoto zásadního kroku bohužel již nedožil, jeho následovníci však i díky poznatkům, ke kterým on dospěl, dokázali první část zakázky splnit během necelého roku. Památného 28. dubna 1900 z bran továrny vlastní silou vyjela slavnostně vyzdobená lokomotiva, s vlasteneckým pozdravem NA ZDAR na přídi. O dobře odvedené práci českých konstruktérů a dělníků svědčí skutečnost, že spolehlivost lokomotiv z této zakázky byla natolik vysoká, že státní dráhy další zakázky rozšířily na úkor dosavadních výrobců.
Bohužel se první na českém území vyrobená lokomotiva po skončení 1. světové války ocitla v majetku drah nástupnického Rakouska, kde byla po vyřazení ze služby bez sebemenší stopy sentimentu sešrotována. Avšak s provozuschopnými stroji téže řady, která byla po vzniku Československa označena číslem 310, se můžeme při nostalgických jízdách setkat dodnes.