23.9. 1875 – Zahájení provozu městské hromadné dopravy v Praze

Tradiční jednoduché kočáry „fiakry“, které bychom přirovnaly k dnešním taxíkům, přestávaly stačit a kromě toho si ne každý mohl dovolit s nimi cestovat. V hlavách řady lidí se rojily více či méně konkrétní úvahy, že by si Praha měla po vzoru velkých evropských měst, ale třeba také Brna, pořídit něco na způsob městské železnice, která by pokud možno levně a rychle (v rámci představ 19. století) mohla sloužit narůstajícím potřebám obyvatel i návštěvníkům města.

S prvním konkrétním projektem přišli hrabě Zdeněk Kinský a jeho přítel Bernard Kollman v roce 1873, ale jejich plány zhatil krach na vídeňské burze téhož roku. S novým projektem přišel o dva roky později belgický podnikatel Eduard Otlet, který už měl i praktické zkušenosti z provozování koněspřežné tramvaje ve francouzském Marseille. Otletovi se podařilo získat koncesi a 23. září 1875 mohly vyjet první vozy, tažené koňmi, na trať od tehdy teprve budovaného Národního divadla ke karlínské Invalidovně. Tyto první vozy byly ještě dovezené ze zahraničí, avšak už roku 1876 se v ulicích objevily první vozy dodané domácí firmou Ringhoffer, která v různých obměnách a pod různými názvy dominovala tuzemské výrobě tramvají až do konce 20. století.

Plné dvě desítky let představovala koňská tramvaj v pražských ulicích jedinou alternativu pro ty, kdo se nechtěli trmácet pěšky. Na rozdíl od jiných měst pražští radní nikdy nesvolili k provozu tramvaje parní a elektrická tramvaj Františka Křižíka stejně jako lanové dráhy na Petřín a na Letnou měla spíše jen rekreační charakter; některé další kuriózní projekty jako např. návrh šlapací tramvaje pak dominanci koňky už vůbec nemohly ohrozit. Soumrak pro éru koněspřežné tramvaje nastal až v roce 1896, kdy Křižík zahájil provoz své elektrické tramvaje do Libně a Vysočan. O rok později přistoupilo město Praha k založení Elektrických podniků a budování vlastní tramvajové sítě, již s vozidly poháněnými elektřinou. Během tří let (1898-1901) se podařilo převzít a elektrifikovat i drtivou většinu sítě Otletovy koňky, pouze u trati přes Karlův most byl z estetických důvodů zachován koněs

přežný provoz, neboť radní nechtěli „vázat barokním světcům kolem krku elektrické dráty“. Když však Fraktišek Křižík přišel s návrhem systému napájení tramvají pomocí na zemi položených stykačů, odzvonilo koňce v Praze definitivně. 12. května 1905 projel Prahou slavnostně vyzdobený poslední tramvajový vůz v pravidelném provozu tažený koňmi. Při zvláštních příležitostech se však můžeme svézt jedním dochovaným vozem koněspřežné tramvaje i dnes a zavzpomínat tak na počátky pražské městské hromadné dopravy, která v současnosti denně přepraví v roce 1875 nepředstavitelné tři miliony lidí.

Martin Liška