21.12. 2007 – vstup České republiky do Schengenského prostoru

V červnu zmíněného roku však nedaleko této vesnice na lodi v mezinárodní vodách řeky Mosely podepsali zástupci Francie, Belgie, Nizozemí, Lucemburska a (tehdy ještě jen Západního) Německa smlouvu, na jejímž základě měli lidé cestující mezi těmito zeměmi absolvovat jen velmi krátké a do budoucna vůbec žádné hraniční kontroly. To přivítali zejména řidiči kamionů, kteří stáním ve frontách na hraničních přechodech trávili nezřídka i několik hodin.

K úplnému odstranění hraničních kontrol mezi uvedenými státy došlo sice až po dalších deseti letech, v roce 1995, výhody spojené s usnadněním přeshraničního cestování však již předtím pochopily i další země a seznam států, kam se „dalo jet na občanku“, se rychle rozšiřoval. K vůbec největšímu jednorázovému rozšíření tzv. Schengenského prostoru došlo 21. prosince 2007, kdy se jeho členy naráz stalo devět z deseti zemí, které vstoupily do Evropské unie v květnu 2004. Mezi těmito  zeměmi byla i Česká republika.

Možnost nechat doma pas, resp. si ho vůbec nepořizovat, a vyjet do Německa, Rakouska, ale třeba i do Švédska jen s občanským průkazem byla asi nejmarkantější změnou, kterou vstup do Schengenského prostoru přinesl a se kterou většina obyvatel České republiky od roku 2007 již má zkušenost. Jaká změna oproti zkušenostem pamětníků před rokem 1989, kdy člověk musel kvůli každé cestě do zahraničí absolvovat až několikaměsíční byrokratické martyrium s nejistým výsledkem!

Méně viditelnou změnou bylo zapojení České republiky do Schengenského informačního systému, který lze charakterizovat jako jednotnou databázi zločinců a dalších problémových osob, ke které mají přístup policejní a bezpečnostní složky každé země. Zavedení systému se samozřejmě neobešlo bez určitých potíží a řada pachatelů trestné činnosti kontrolním sítem proklouzla, základní princip společné kontroly vnějších hranic a zrušení kontroly hranic vzájemných se však bez podobného propojeného informačního systému logicky obejít nemůže.

Na hodnocení dějinného významu vstupu naší země do Schengenského prostoru je vzhledem k malému časovému odstupu brzy, v čerstvé paměti řady Čechů zatím zůstávají vzpomínky na přístup německých celníků, jejichž údajně namátkové kontroly vozidel s českou poznávací značkou nezřídka nabývaly obrysů cílené šikany a vedly ke komentářům, že vstup do Schengenského prostoru ve skutečnosti byl jen dalším krokem upevňujícím německou hegemonii v Evropě, kdy si Německo vlastně vynutilo volný přístup na zahraniční trhy. Rovněž jednání české Celní správy, která se místo střežení hranic začala zaměřovat např. na kontrolu platnosti dálničních známek či na správné nahuštění pneumatik, mohlo u řady motoristů zchladit nadšení z možnosti snadněji vycestovat do zahraničí. Nekontrolovaný pohyb statisíců uprchlíků bez dokladů napříč Evropou, jehož jsme v současnosti svědky, pak kritikům celé myšlenky dodává další argumenty.

Avšak položme si otázku, zda je reálné, aby uprostřed stále se sjednocující a srůstající Evropy zůstal izolovaný ostrůvek, k jehož návštěvě by si každý turista potřeboval doma vyřídit pas a na jehož hranicích by se každý den řadily kamiony do kilometrových front? Důsledky takové izolace pro tuzemskou ekonomiku si lze jen těžko představit.

Martin Liška