19. květen 1935 – Volby do parlamentu ČSR

„Ještě je čas! Verbujme! Staň se členem!

Letáky s těmito nápisy a obrázkem hodin ukazující za pět minut dvanáct dominovaly předvolební kampani na jaře roku 1935 v pohraničních oblastech Československé republiky - v oblastech, které byly postiženy hospodářskou krizí více, než vnitrozemí a jejichž obyvatelé, převážně německé národnosti, žehrali na pražskou vládu.

Za letáky stála nově utvořená politická síla Sudetoněmecká strana (Sudetendeutsche Partei – SdP). Strana sice vznikla přetvořením původně nepolitického subjektu s názvem Sudetoněmecká vlastenecká fronta až v roce 1933, přesto si činila nárok na pozici nejsilnější politické strany mezi českými Němci. Na čele stál neochvějně po vůdcovském principu uznávaný učitel tělocviku z Aše, Konrád Henlein. Přestože se strana naoko prezentovala jako „československá“ stojící pevně na pozicích mladé republiky, málokdo pochyboval o jejím skutečném zaměření.

Drtivou většinu jejích členů tvořily kádry úředně rozpuštěných protistátních stran (Německé národně socialistické strany dělnické a Německé nacionální strany). Sudetoněmecká strana se v rámci kampaně odlišovala využíváním náročných způsobů agitace včetně pochodů a bombastické dramaturgie mítinků. V některých pohraničních oblastech se objevily i případy nátlaku a zastrašování voličů. A kdo byl hlavním volebním soupeřem „henleinovců“? České politické strany, ať už vládní či opoziční, určitě nikoli.

O hlasy bojovala SdP s ostatními německými stranami, zejména těmi, jež se nazývaly aktivistickými a byly v předcházejících letech součástí vládních koalic s vlivem na chod státu. Patřila mezi ně Německá sociálně demokratická strana, Německý svaz zemědělců (jakási sesterská strana nejsilnější české strany republikánské, lidově agrárnické) a Německá křesťansko-sociální strana. Tyto stavovsky zaměřené strany sice doposud získávaly pohodlnou většinu mezi německými voliči, ale také nikdy nemusely čelit síle, která by se prohlašovala za univerzální stranu českých Němců a která by tak umně využívala nepříjemných dopadů velké hospodářské krize a vzestupu národního socialismu v sousedním Německu.  

Volby dopadly, jak musely - SdP získala více než 15% všech hlasů, představující téměř 1 250 000 voličů a nechala aktivistické konkurentky daleko za sebou. Stala se dokonce nejsilnějším politickým subjektem v zemi a jen díky volební geometrii ji o 1 poslance předskočila Republikánská strana. Ta sice sestavila vládu i s německými aktivisty, ale to už byla jen labutí píseň. Bezprecedentní úspěch SdP zanechal dojem na Adolfa Hitlera a cesta k destrukci ČSR s pomocí vnitřního nepřítele byla otevřena.