18. května 1923 – Zahájeno pravidelné rozhlasové vysílání

Přesto zpěvaččin školený soprán nepěl nadarmo. Jednalo se o první pravidelné rozhlasové vysílání na našem území. A přestože přijímačů nebylo mnoho, o to větší měli vyvolení radost, když si z tepla svých domovů vyslechli árii pěvkyně, k níž se později přidal i do stanu se zatoulavší pes.

Ač první pokus o vysílání skrze rádiové vlny na území Československé republiky je znám již z dřívějška, kdy byl u příležitosti prvního výročí vzniku samostatného státu odvysílán z petřínské vojenské stanice první rozhlasový pořad, pravidelné vysílání se datuje právě až od roku 1923. V Praze, ve Kbelích, se původně vysílalo z výše zmíněného stanu, který byl zapůjčen od skautů. Vysílalo se pouhou jednu hodinu denně, přičemž součástí vysílání bylo krátké ohlášení a pravidelný koncert. Československo se tak velmi brzo zařadilo k zemím, které se mohly pochlubit na tehdejší dobu luxusem – pravidelným rozhlasovým vysíláním. Na počátku českého radiového vysílání stáli novinář Miloš Čtrnáctý, člen Spolku českých žurnalistů, dále Eduard Svoboda, podnikatel v oblasti radiotelefonie a Ladislav Šourek, ředitel firmy pro výrobu rozhlasových přijímačů s názvem Radioslavia. Tito tři pánové pak společně založili „Radiojournal“, první československé radiotelefonické zpravodajství, tehdy společnost s ručením omezeným, v níž byl hlavním podílovým vlastníkem firma posledně jmenovaného. Tehdy, když byl tento typ masmédií ještě v plenkách, bylo nutné žádat na vysílání licenci od ministerstva pošt nikoli ministerstvo kultury. Co se však de facto nezměnilo, byl způsob financování, tedy koncese, poplatky z vlastnictví rozhlasových přijímačů. Dnes běžná rozhlasová reklama, díky níž pokrývají rádia rozpočty, byla tehdy písní budoucnosti. Kdo mohl tehdy tušit, jaký nebývalý prostor nový typ média reklamě nabídne? K propagaci rozhlasového vysílání a tudíž i ke koupi přijímače byly pořádány veřejné poslechny na nejrůznějších místech Prahy. Ještě v roce 1923 také začal vycházet měsíčník, s příznačným názvem „Radiojournal“, který informoval o rozhlasovém vysílání.

Zvláštností je také vznik slova „rozhlas“. V prvním roce pravidelného vysílání a i v dobách dřívějších, letmých nepravidelných pokusů, se užívalo termínů „radiofonie“, případně anglický výraz „broadcasting“. A byl to právě Radiojournal, který vyhlásil soutěž o české pojmenování radiového vysílání. Ovšem ze soutěže nevzešel žádný vhodný adept. Až v květnu roku 1924 zapůsobil článek (od Richarda Durdila) v Národních listech, v němž byl navržen termín „rozhlas“. „Broadcasting značí česky asi tolik jako široké rozhození, rozsévání. Stanice přijaté zprávy nebo hudbu skutečně rozhlásí všem, a proto je jistě oprávněno, navrhujeme-li pro její funkci název rozhlas.“

Vojtěch Kessler