14. listopadu 1918 – První schůze československého Revolučního národního shromáždění

Dr. Kramář (zvoní): „Slavné národní shromáždění! Z příkazu Národního výboru zahajuji Národní shromáždění. Nám všem dmou se prsa radostí, hrdostí a pýchou nade vším, co v hrozné válce dokázal náš národ. Od první chvíle, kdy rozpoutala se lítice válečná, věřil a doufal, že nyní konečně dojíti musí své svobody a samostatnosti.“

Těmito slovy bylo dne 14. listopadu roku 1918 zahájeno první zasedání československého Revolučního národního shromáždění v pražském Rudolfinu. První zákonodárný sbor svobodného státu sice nevzešel z žádných demokratických voleb. V posledním válečném létě, kdy se porážka centrálních mocností stávala stále zřetelnější, vznikl v Praze politický orgán o 38 členech s názvem Národní výbor československý a jeho členové se systematicky začali připravovat na převzetí moci. Revoluční národní shromáždění pak vzniklo na základě právě tohoto kolegia, rozšířeného pomocí tzv. Švehlova klíče (dle výsledků posledních předválečných voleb z roku 1911) a kooptací zejména slovenských zástupců. Celkem 269 poslaneckých mandátů si mezi sebe rozdělily všechny významné české politické subjekty na čele se Švehlovými agrárníky (Republikánská strana československého venkova), v těsném závěsu byli co do počtu sociální demokraté, dále pak strana Československá národní demokracie s Karlem Kramářem a Aloisem Rašínem, českoslovenští socialisté a lidovci, kteří měli křesel nejméně. Z výčtu je patrné, že se tehdy legislativního procesu neúčastnila německá menšina, která sice v meziválečném Československu čítala téměř jednu čtvrtinu obyvatelstva, ale v prvních dnech, týdnech a měsících zásadně československou státnost odmítala.

Možná právě proto bylo Revoluční národní shromáždění velmi sdílným, relativně nekonfliktním a aktivním zákonodárným sborem, který v horečnaté popřevratové době intenzivně pracoval na konturách nového a vysněného státu. Na prvním zasedání dne 14. listopadu došlo ke zvolení nejen předsedy shromáždění (stal se jím sociálně-demokratický poslanec František Tomášek), místopředsedů a vlády pod vedením Karla Kramáře, ale zejména byl zvolen prezident československé republiky. Naprosto jednomyslně a očekávaně se jím v nepřítomnosti stal Tomáš Garrigue Masaryk.

Revoluční národní shromáždění ukončilo po 14 měsících intenzivní legislativní práce svoji činnost dne 29. února 1920, kdy byla schválena nová tzv. únorová ústava, nahrazující dosavadní provizorium. Nové Národní shromáždění se pak již sešlo na základě výsledků přímých voleb a byla tak zahájena éra skutečné parlamentní demokracie samostatného československého státu.

Vojtěch Kessler