12. července 1260 - Bitva u Kressenbrunnu

Na přelomu června a července 1260 se začalo české vojsko shromažďovat u řeky Lávy, aby čelilo náporu uherského krále Bély IV. Přemysl Otakar II. se svými bojovníky dosáhl úrovně místa Groiβenbrunn, dnes zkomoleně a počeštěle zvaného Kressenbrunn. Složení obou vojsk bylo různorodé. Po boku českého krále bojovali jak významní příslušníci české nobility, tak dále byly účastny pomocné sbory ze Štýrska, Braniborska a Korutan. Ve středověkých bitvách často bojovali církevní hodnostáři, zde byl důležitým hráčem v táboře českého krále olomoucký biskup Bruno ze Schauenburka. Ve vojsku Bély Uherského nechyběli Kumáni, rozliční Slované, Sikulové, Valaši, Besermené, Ismaelité, Řekové, Bulhaři, Srbové, Bosňané a zřejmě i Tataři. Fakt, že uherský král musel do vojska naverbovat tolik lidí cizích „řečí“ budil u mnohých současníků podiv a snad i bázeň z neznámého, a patrně si jej vysvětlovali tak, že přeci jen Béla IV. nebyl natolik mocný, aby se vojsku krále Přemysla postavil bez nich.

 Armáda Přemysla Otakara II. se přesunula od řeky Lávy k řece Moravě, na jejímž protějším břehu již stál Béla IV. se svým vojskem. Po úmorném vyčkávání v letním vedru se vůdcové dohodli, že české vojsko ustoupí a nechá Uhry 12. července přejít na opačnou stranu řeky, aby mohla být vybojována bitva.  Uherské voje tedy začaly překračovat řeku Moravu, ovšem z nenadání a oproti předchozí úmluvě zaútočily na vojsko Přemysla Otakara II., jež nebylo v bojové pohotovosti. Tento náhlý útok se vojsku Přemysla Otakara II. podařilo odrazit. Lehká uherská jízda nevydržela nájezd železných rytířů přemyslovského krále. Uherské vojsko se dalo zmateně na ústup. Mnoho z jeho členů se utopilo v řece. Do rukou vítězů padla nemalá kořist, z níž je tradičně považován za nejvýznamnější prst Jana Křtitele, jenž snad ukořistil český předák Boreš z Rýzmburka. Podle podání českých zpravodajů se v průběhu bitvy nad přemyslovským vojskem zjevili čeští svatí vedení sv. Václavem, kteří pomohli zvrátit průběh bitvy.

 Na tyto bojové události navázal akt smíření mezi Přemyslovci a Arpádovci, jež byl symbolizován sňatkem mezi Bélovým mladším synem jménem Bélou a Kunhutou, dcerou markraběte Oty III. Braniborského a Boženy, sestry Přemysla Otakara II., kterýžto svazek měl zosnovat český král. 

Anna Košatková