4. března 1849 - Stadionova ústava
Před 165 lety byla vydána tzv. Stadionova nebo také Březnová ústava. Jednalo se o tzv. oktrojovanou neboli "vnucenou" ústavu, která byla vypracována ministerským předsedou Felixem Schwarzenbergem a ministrem vnitra Franzem Seraphem von Stadion, podle kterého byla ústava pojmenována.
„Chceme konstituční monarchii se vší upřímností a bez obalu. Chceme tuto státní formu, jejíž podstatu a zajištěnou záruku spatřujeme v pospolitém vykonávání zákonodárné moci ze strany mocnáře a zástupců národů rakouských. Chceme, aby se zakládala na nerušeném vývoji všech národností, jakož i na rovnosti všech občanů před zákonem.“
Dne 6. března v noci dorazil do Kroměříže, ve které již půl roku provizorně zasedal rakouský říšský sněm, kočár s ministrem vnitra, hrabětem Franzem Stadionem. Ještě v noci si narychlo svolal asi dvacítku poslanců a oznámil jim, že vláda se rozhodla parlament rozpustit a vyhlásit vlastní ústavní zákon. Půlroční intenzivní práce volených zástupců, jejíž výsledkem měla být nová ústava, formulovaná na základě proměn státu a společnosti v revoluci z loňského roku, přišla vniveč. Poslanci, kteří se už už těšili na novou formu státu se všemi liberálními výhodami, které přinášela doba, byli druhý den ráno velmi překvapeni. Kroměřížský zámek, kde probíhala zasedání, byl obsazen vojskem a na vstupních vratech visel císařský manifest. Císařem však již nebyl „dobrotivý“ Ferdinand, který vládl v době, kdy se parlament poprvé sešel, ale jeho osmnáctiletý synovec, úzkoprsý a autoritativní František Josef I.
Hrabě Stadion do Kroměříže přivážel i text nové ústavy, která vstoupí do dějin buďto pod jeho jménem, tj. Stadionova, nebo podle měsíce, ve kterém byla publikována, tedy „březnová“. Patřila k tzv. oktrojovaným zákonům, a ač znamená „octroyer“ francouzsky „povolit“, tedy „povoleným“, mnohem více by se slušelo říci „vnuceným“, zkrátka takovým, které neschválí zákonodárný sbor. Autory byli kromě Stadiona ministerský předseda Felix Schwarzenberg a také samotný císař František Josef I. Ústava měla nově upravit poměry v monarchii a stabilizovat soustátí po období překotných revolučních změn. Do politické praxe nicméně nikdy nevstoupila. O dva roky později panovník a dvorní kamarila usoudili, že již není nutné nic předstírat a takzvanými Silvestrovskými patenty ústavu odvolali. Nastalo období, které jsme zvyklí nazývat „Bachův absolutismus“. Franz Stadion, který zosobňoval koketování s konstitucí, musel být odsunut společně se „svojí“ ústavou a na jeho ministerské křeslo usedl právě Alexandr Bach, jež bude navěky spojován s režimem konstituci na hony vzdáleném.
