11. březen 1500 - Vladislavské zřízení zemské

České země jsou rozděleny do několika vzájemně se prolínajících táborů – katolíci stojí proti kališníkům (třebaže již nikoli se zbraní v ruce) a šlechta se ze všech sil snaží potlačit vzrůstající moc měšťanů královských měst, kteří si již od dob husitských válek nárokují podíl na řízení země.

Kromě toho není tak dávno doba, kdy kdysi nedělitelné země Koruny české byly rozděleny mezi dva krále – Vladislava Jagellonského a Matyáše Korvína. Nyní je sice Matyáš Korvín již deset let po smrti a celistvost českých zemí je obnovena, avšak Vladislavovi se podařilo získat uvolněný uherský trůn, přesídlil do Budína a českým zemím vládne odtud.

Na potřebě vytvořit závazný zemský zákoník se král dohodl s pány a rytíří již na zemském sněmu roku 1487, pak ale panovník obrátil svou pozornost do Uher a celá věc utichla až do roku 1497, kdy se Vladislav na krátkou dobu vrátil do Prahy a svolal zemský sněm. Ten ustanovil zvláštní komisi, která měla králi předložit návrh nového zemského zákoníku. Členy komise se stali pouze zástupci pánů a rytířů, měšťané neměli možnost se do její činnosti zapojit ani se zúčastnit jednání mezi komisí a Vladislavem o dva roky později v Prešpurku.

Ačkoliv královský prokurátor Albrecht Rendl z Oušavy, který jednání vede, by měl ze své funkce hájit majetkové nároky panovníka, stojí ve skutečnosti jednoznačně na straně šlechty a výsledný text zákoníku posiluje pozice šlechty nejen vůči měšťanům, ale také vůči panovnické moci. Vladislav má ovšem v této době starosti s papežským uznáním anulace svých dvou dosavadních manželství a zajištěním budoucnosti své dynastie a proto je ochoten na Rendlovy návrhy přistoupit.

Šikovnému Rendlovi se kromě toho podaří řadu z celkových 554 ustanovení zákoníku formulovat tak, že vypadají jako kodifikace dávných zvyklostí, nikoli jako projev současné mocenské ambice české šlechty, která se tak navenek staví do pozice obhájce starých tradic proti nežádoucím novotám.

Měšťané sice dosáhnou roku 1517 ve Svatováclavské smlouvě toho, že je jim místo na zemském sněmu vráceno, cenou je ale souhlas s tím, že šlechta bude mít právo vařit pivo, což měšťany finančně velmi poškodí a v důsledku ještě více oslabí. Vůči panovníkovi se šlechtě podaří své postavení udržet déle, avšak již Ferdinand I. prosadí v zákoníku několik změn, které pozici českého krále opět posílí. Definitivní tečku za platností Vladislavského zřízení zemského ale znamená až Obnovené zřízení zemské Ferdinanda II. z roku 1627.