7. březen 1850 – Narození T. G. Masaryka

Bylo to v Hodoníně na statku židovského továrníka Nathana Redlicha. Otec Jozef, jehož naučil psát až syn Tomáš, byl národnosti slovenské, maminka byla hanácká Němka, původem z Hustopečí. Kdo by hádal, že o 68 let později bude Tomáš vjíždět do Prahy, hlavního města nového státu, tak jak je dopřáváno pouze korunovaným hlavám. Takové slávy! Však byl také důvod, neboť, jak se později stvrdilo i zákonem: „T. G. Masaryk zasloužil se o stát.“ Vděk „jeho“ československého národa byl nezměrný a den narození prvního československého prezidenta se přirozeně stal ihned jedním z klíčových pamětních dní nového státu. Málokomu se poštěstí, aby byl den jeho narozenin formálně oslavován jako státní svátek ještě za jeho života. Ve školách se neučilo, žáci měli přednášky a besídky. Všechny noviny vždy přispěchaly se speciálním číslem, věnovaným pouze a jen „Prezidentu Osvoboditeli“. Pořádaly se veřejné projevy, shromáždění, slavnostní koncerty a přehlídky. Každoročně. Na svátku se dokonce shodly všechny skupiny obyvatel státu, z politických stran s přimhouřením oka mohly oslavit narozeniny T. G. Masaryka i ty úplně napravo i ty úplně nalevo. Dokonce i českoslovenští Němci, kteří jinak českou státnost odmítali, respektovali charismatického muže z Hradu. Nejvyšší intenzity nabývaly oslavy ve výroční roky - což znamenalo v letech Masarykových kulatin.  A když se v roce 1930 dožíval prezident krásných 80. narozenin, národ byl u vytržení. Prezident pro něj představoval symbol stability, důstojné, ale vitální stáří odpovídalo důstojnosti a vitalitě republiky, v jejímž čele stál.

Oslavy byly skutku pompézní a trvaly několik dní, a přestože se konaly na celém území státu, centrem byla logicky Praha. Nejrůznější delegace se střídaly na Hradě, aby tlumočily desítky a desítky blahopřání; několik vojenských útvarů slavnostně obdrželo čestné označení „T. G. Masaryka“; nebylo snad organizace, která by nepořádala slavnostní shromáždění na prezidentovu počest. Vlastní 7. březen začal, co se oficialit týče, na Hradě. Poslanci a senátoři Národního shromáždění opustili svá sídla – Rudolfinum a Thunovský palác, aby se v tento význačný den shromáždili na Pražském hradě. U něj. V odpoledních hodinách započal slavnostní průvod z Václavského náměstí, na čele s pražským primátorem. V průvodu bylo kromě alegorických vozů a praporů na 60 různých hudebních těles. Průvod směřoval opět k Hradu, slavnostně osvětlenému. Tam již čekal prezident Masaryk a kynul davu, který mu bouřlivě odpovídal. Slavnosti pokračovaly ještě další dny a slavnostní nálada se občanů celé země držela ještě velmi dlouho. Nikdy nikomu nebylo prokazováno takové spontánní úcty a upřímného vděku, aby se jeho „oslava narozenin“ stala „oslavou národní“. Však také: „T. G. Masaryk zasloužil se o stát.“

Vojtěch Kessler