11.5.1786 – Vznik divadla Boudy

Proto se vůdčí osobnosti formujícího se českého národního obrození snažily přivést na divadelní scény hry, které by se hrály v češtině. První takovou hrou byl roku 1771 z němčiny přeložený „Kníže Honzík“ a po něm následovalo ještě několik představení dalších překladových titulů. Všechna představení ale hostovala na prknech již existujících pražských scén, mj. i slavného Nosticova divadla, dnes známého pod názvem Stavovské. To pochopitelně nebylo ideální řešení a brzy začalo sílit volání po zřízení stálé divadelní scény, kde by se pravidelně hrály hry v češtině, nejprve alespoň přeložené z němčiny, později však i původní hry autorů píšících česky, kterých ovšem zatím bylo jen pomálu.

Jako řada jiných projektů, i tento málem skončil pod kopyty úředního šimla. O povolení ke stavbě českého divadla museli vlastenci žádat až ve Vídni, přičemž jejich žádost byla celkem třikrát zamítnuta. Teprve na čtvrtý pokus, kdy už by většina lidí na své plány rezignovala, schválil císař Josef II. vznik nové stálé divadelní scény, s honosným názvem Královské-císařské vlastenecké divadlo. Císařovo rozhodnutí nese datum 11. května 1786, mělo ale uplynout ještě několik dlouhých týdnů, než nové divadlo přivítalo své první návštěvníky.

Nadšení zakladatelům divadla nechybělo, s penězi to nicméně bylo horší. Sídlem divadla se proto stala dřevěná budova ve spodní části tehdejšího Koňského trhu, který dnes známe pod názvem Václavské náměstí. „Stavení podlouhlé, nepříliš vysoké a dosti primitivně zbudované, podobající se spíše nějaké kůlně či boudě, jakou vídáme u nynějších majitelů zvěřinců“, nebral si o devadesát let později servítky spisovatel a divadelní historik Josef Jiří Stankovský. Není tedy divu, že si tato průkopnická instituce vysloužila přezdívku „Bouda“, pod kterou nakonec vstoupila do historie. 

První představení se odehrálo 8. července 1786, na programu byla hra „Vděčnost a láska k vlasti“. Navzdory jejímu názvu se i v tomto případě jednalo o překlad z němčiny. Němčina byla rovněž mateřštinou většiny herců, kteří v představení účinkovali.

Objektivně hodnoceno neměla většina her uvedených v Boudě vysokou uměleckou úroveň, jednalo se hlavně o různé frašky a moralizující příběhy z českých dějin. Proti výpravným představením jiných pražských divadel (hovoříme o době, kdy v Praze pobýval Mozart a tvořil zde svou vrcholnou operu „Don Giovanni“) se Bouda mohla prosadit jen stěží a po celou dobu své existence se potýkala s finančními problémy. Právě finanční potíže a nikoliv nevraživost úřadů a pražských Němců, jak se někdy uvádí, byly nakonec příčinou uzavření divadla po pouhých třech letech jeho působení.

Navzdory svému jepičímu životu si Bouda vydobyla nezastupitelnou roli ve vývoji české kultury, prosadila češtinu na ona pověstná „prkna, která znamenají svět“.

Martin Liška