1. června 1953 – Československá peněžní reforma

„Naše měna je pevná a měnová reforma nebude, všechno jsou to fámy, které šíří třídní nepřátelé.“

Těmito slovy uklidňoval v rozhlasovém projevu občany prezident republiky Antonín Zápotocký. Už i vrabci na střeše si na jaře roku 1953 štěbetali, že se strana a vláda pokusí vyřešit několik nahromaděných problémů drastickým a nepopulárním řešením, tj. znehodnocením měny. Od války stále ještě fungovalo vázané hospodářství a přídělový systém, bujel černý trh a poptávka výrazným způsobem převyšovala chudou poválečnou nabídku. Dne 5. května bylo v Rudém právu sděleno, že platy se budou dávat nadvakrát, že 16. - 18. května bude vyplacena jen záloha a doplatek bude vyplacen v prvních dnech následujícího měsíce -  lidé začali „něco tušit“ a horečně nakupovat. Ministerstvo vydalo spěšně zákaz prodeje volného zboží (tj. takového, které nebylo vázáno na přídělový systém), což vyvolalo jen další chaos a nedostatek některých základních komodit, jako například chleba a masa.

Přes výše zmíněná ubezpečení nejvyššího představitele státu se finalizovala přísně utajovaná příprava na provedení reformy. Dne 30. května se v Praze sešel Ústřední výbor Komunistické strany, byla spuštěna tzv. „akce kulomet“ a ještě téhož dne večer seznámil rozhlasem veřejnost s reformou předseda vlády Viliam Široký. V základních principech šlo o následující: Koruna československá měla být od nynějška údajně podložena zlatem, platidla z roku 1945 a dalších let byla vyměněna za nová podle různých kurzů na základě výše hotovosti a úspor vlastníka, bylo odstraněno přídělové hospodářství a vyrovnány rozdíly mezi zbožím vázaného a volného trhu, anulovány byly staré vklady u peněžních ústavů a rovněž byly anulovány i všechny státní dluhopisy, včetně těch vydaných po roce 1945.

Výměnu starých peněz za nové za celou domácnost musela provést pouze jedna osoba pro všechny příslušníky a to najednou. Hotovost do 300 korun se dělila 5:1, zatímco nad 300 korun neuvěřitelných 50:1. Vklady ve státní spořitelně do 5000 korun se dělily dle několika kritérií od 5:1 až opět do 50:1. Lze si jen těžko představit, jak drastický zásah do majetkových a finančních poměrů takové umělé snížení hodnoty peněz a úspor bylo. Kdo měl našetřeno, neměl ze dne na den nic. Je jasné, jaký odpor veřejnosti musela akce vyvolat. Do závodů byli vysíláni školení referenti, kteří měli uklidňovat situaci. Přesto se začaly šířit protistranické letáky, docházelo ke shlukování lidu, někdy dokonce ke stávkám. Nejmohutnější demonstrace, první od převratu v roce 1948, se odehrály v Plzni, další pak v Ostravě, Bohumíně, Strakonicích a v Praze. Oficiální tisk samozřejmě jakékoli informace tohoto druhu zamlčoval.

Paradoxně peněžní reforma nevyřešila a ani vyřešit nemohla žádný ze stanovených cílů. Vedla pouze k poklesu životní úrovně širokých vrstev obyvatelstva, otřesení důvěry ve státní instituce a movité a nemovité hodnoty jako takové.

Votěch Kessler