25. prosince 1261 – korunovace Přemysla Otakara II. na českého krále

Později se učil vládnout jako markrabí na Moravě a nedlouho poté byl zvolen nobilitou rakouských zemí tamním vévodou. Tuto volbu stvrdil sňatkem s Markétou Babenberskou, dědičkou majetků vymřelého rodu. Udržet vládu v rakouských zemích nebyl pro značnou odlišnost zvyklostí, práva a správy snadný úkol, navíc z Uher stále sílily nájezdy vojsk Bély IV. Béla IV. obsadil na čas dokonce Štýrsko. Této rozpínavost arpádovské dynastie zamezil Přemysl Otakar II. v bitvě u Kressenbrunnu, kdy v červenci 1260 uherské vojsko porazil. Po bitvě u Kressenbrunnu, která znamenala de facto vrchol dosavadní vladařské, diplomatické i vojenské kariéry mladého Přemyslovce, došlo k významnému dynastickému rozhodnutí. Manželství s více než šedesátiletou Markétou Babenberskou bylo bezdětné, tudíž Přemysl Otakar II. požádal papeže o dispens k rozvodu. Papež, tehdy Přemyslovi velmi zavázán za zastavení uherských nájezdů, svolil. Přemysl Otakar II. pojal za ženu vnučku Bély IV., Kunhutu. Kunhuta pocházela z Haliče, v její krvi se mísily nejenom uherské, ale i ruské a balkánské kořeny. Po Konstancii Uherské, babičce Přemysla Otakara II., byla druhou princeznou z Uher, která se přivdala do přemyslovského rodu. Ostatní královny středověkých Čech pocházely nejčastěji z německých oblastí.

Korunovace Přemysla Otakara II. na českého krále a jeho druhé manželky Kunhuty na českou královnu o svátku Narození Páně, 25. prosince 1262, znamenala vlastně potvrzení Přemyslových dosavadních úspěchů. Nejpodrobnější zprávu o tomto dni lze nalézt v kronice tzv. Pokračovatelů Kosmových: „V den narození Páně kníže český, řečený Přemysl, byl posvěcen na krále s touž Kunhutou v kostele pražském od ctihodného otce mohučského, jménem Vernera, v přítomnosti šesti biskupů, pražského Jana, moravského, pasovského a dvou z Prus, též v přítomnosti markrabího braniborského s manželkou, syny a dcerami, rovněž v přítomnosti knížat polských a jiných mnohých urozených, hrabat, purkrabí, županů a jiných cizinců a nesčíslného množství Čechů. Těm všem řečný král připravil přeslavné hody po dva dny na poli zvaném Letná, které leží mezi vesnicemi zvanými Ovenec, Holešovice a Bubny, ve staveních k tomu slavnostně připravených.“

Tato korunovace je v našich dějinách jednou z prvních, ke které máme podrobnější zprávy. Podobně se nechávají kronikáři slyšet i o takřka třicet let později, při korunovaci Václava II. v červnu 1291. Účast významných církevních hodnostářů byla z diplomatického hlediska více než vhodná, totéž platí pro účast sousedních vládců. Hody v oblasti dnešní Letné a Holešovic uspořádal později i Václav II., zatímco další korunovaný český král, Jan Lucemburský, se se svými poddanými raději veselil na Starém Městě Pražském.

Po roce 1262 začínalo Přemyslovo rychle nabyté panství slábnout a přímo úměrně tomu ochabovala jeho vladařská autorita, které se dostalo velké potupy například při pro Přemysla neúspěšné volbě římského krále v roce 1273. Další léta vlády Přemysla Otakara II. symbolizují především spory s Rudolfem Habsburským, které vyvrcholily 26. srpna 1278 na Moravském poli.

Anna Košátková